Jan Balabán byl český prozaik, výtvarný kritik, publicista a překladatel. Jeho bratr je akademický malíř Daniel Balabán. Od jednoho roku věku žil v Ostravě. Vystudoval obor čeština – angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po ukončení studia pracoval jako technický překladatel ve Vítkovických železárnách, později se živil jako překladatel na volné noze . Od roku 2007 pravidelně přispíval do časopisu Respekt. Uváděl řadu výstav výtvarníků v regionu Frýdek Místek, Hlučín, Ostrava, Olomouc. Napsal úvodní texty do katalogů výstav. Byl dvakrát ženatý , měl dvě děti. Pojilo jej úzké přátelství s ostravským básníkem Petrem Hruškou. Jejich přátelství se promítalo i do literární roviny, protože si vzájemně byli prvními čtenáři a kritiky svých textů. V roce 2011 vyšla k Balabánovým nedožitým padesátinám kniha vzpomínek jeho přátel Honzo, ahoj! Setkání s Janem Balabánem. Knihu uspořádala Daniela Iwashita s Michalem Plzákem. V témže roce o Janu Balabánovi vznikl v režii Petry Všelichové televizní dokument. Nejčastějším Balabánovým žánrem je existenciální povídka zachycující její hrdiny v životní krizi. Jeho tvorba se vyznačuje vážným tónem a smutnou až ponurou atmosférou, s níž pojednává tragiku a bolestnost individuálních osudů nejrůznějším způsobem „poničených, bloudících lidí, odcizených světu i sobě samým“. Byla ovlivněna specifickým prostředím Ostravy i křesťanstvím, konkrétně prostředím Českobratrské církve evangelické. Kniha povídek Možná že odcházíme byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2004 a získala Magnesii Literu 2005 za prózu a nominaci na Státní cenu za literaturu 2004. V roce 2010 byl jeho román Zeptej se táty oceněn v anketě Lidových novin jako Kniha roku. Za tento román získal posmrtně také ocenění Magnesia Litera 2011 – Kniha roku....